Linka bezpečí pomáhá…

Od roku 1994

Za tu dobu jsme přijali více než 10 milionů hovorů od dětí a mladých lidí.

Nonstop

Jsme připraveni naslouchat všem bez rozdílu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu po celý rok.

Anonymně a zdarma

Děti se k nám dovolají zdarma z celé ČR. Všechny hovory jsou navíc anonymní.

Příběhy, které měly díky nám šťastný konec

Jsem divná

„Jsem asi divná,“ začíná rozhovor patnáctiletá dívka. Nejprve se stydí říct proč, ale nakonec zjišťujeme, že dívce se před měsícem začala líbit jedna kamarádka. Teď na ni často myslí a nemá pocit, že k ní cítí něco víc.

Kamarádce řekla otevřeně, že se jí líbí, ta se ale jen smála…. Druhý den jí ovšem poslala zprávu, jestli by společně nešly ven. Venku se začaly líbat. Dívce se to líbilo, ale teď se cítí hrozně. Bojí se, že je lesba.

Dívku jsme podpořili a vysvětlili jí, že není sama, kdo něco podobného zažívá. Je normální, že během dospívání někteří kluci a holky zjišťují, že je více přitahuje stejné pohlaví. Jedna zkušenost s dívkou nemusí nic znamenat, ale samozřejmě to opravdu může být známkou její probouzející se homosexuální orientace. Po delším rozhovoru došla k závěru, že zatím nechce své obavy někomu sdělovat. Dívka si sama není jistá, protože dříve se jí líbili i kluci. Probíráme, co by pro ni znamenalo, kdyby byla lesba. Dívka získává nad svou situací nadhled a je rozhodnutá, že všemu dá čas. Kdyby se ve své homosexualitě utvrdila, ví, že může opět zavolat a konzultovat třeba i coming out.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Zapíjím smutek

Po desáté večer zvoní na Lince bezpečí telefon. Ozývá se dvacetiletý student.

Je zoufalý z rozchodu se svou dívkou. Ta mu před pár dny po telefonu oznámila, že se s ním rozchází. Od svých kamarádů se poté dozvěděl, že mu zahýbala a nyní má nového přítele.

Volající ho nenávidí a chce ho zmlátit. Rozpovídá se o tom, že se mu myšlenky na rvačku stále vracejí a že má v úmyslu zmlátit i bývalou přítelkyni. Po delším hovoru však přiznává, že na svou bývalou dívku by nebyl schopný vztáhnout ruku, a nakonec uznává, že rvačka by ničemu nepomohla.

Mladík je zmatený – říká, že dívku stále miluje a chce ji zpátky, na druhé straně jí nevěří a dokonce k ní cítí nenávist. Konzultant poté zjišťuje, že muž se nezeptal přímo své dívky, proč k jejich rozchodu došlo, zprávy má jen od kamarádů.  Cítí, že udělal chybu, ale neví, kdy a jakou. Ve společném rozhovoru s konzultantem docházejí k tomu, že by se chtěl pokusit dívku vyhledat a zjistit skutečný důvod rozchodu. Mladík potvrzuje, že je schopen si s ní promluvit – v klidu, bez hádek.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Jsem na pokraji sil

Pár dnů před začátkem letních prázdnin se na Linku bezpečí obrací šestnáctiletá dívka. Pláče. Mezi vzlyky vypráví, že se zrovna pohádala s mámou a starší sestrou. Matka ji nakonec zfackovala.

Bohužel podobná scéna prý není v rodině dívky výjimečná. Od matky neslyší léta nic jiného než nadávky. Máma ji běžně trestá tak, že s ní i několik týdnů nemluví, ani ji nezdraví. A situace je podobná i se starší sestrou.  Otec si ničeho nevšímá, dělá, jako by nic neviděl a neslyšel. „Jsem na pokraji sil,“ říká dívka.

Hovor pokračuje asi dvacet minut, dívka rozrušeně popisuje poměry u nich doma. Postupně se zklidňuje a přecházíme k hledání řešení. Nakonec se rozhoduje, že se co nejdříve obrátí o pomoc ke své babičce. Ta už jí jednou slíbila, že jestli se situace nezlepší, vezme si ji k sobě.

Za pár dnů se dívka ozývá znovu, společně s babičkou. Prosí o informace, co mohou udělat proto, aby si babička vnučku vzala do své péče. Konzultantka jim všechno vysvětlí a dívka si s ní poté ještě dlouho povídá. Tentokrát je z dívky cítit úleva a optimismus. Dívka slibuje, že znovu zavolá, až s babičkou navštíví doporučené odborníky ze sociálně právní ochrany.

Za nějakou dobu dívka volá znovu – tentokrát je naprosto zoufalá. Babička si nakonec všechno rozmyslela a od slibu ustoupila. Navíc se situace doma vyhrotila tak, že se dívka odhodlala k útěku.

„Představu, že by mě máma se ségrou měly pořád ponižovat, už nesnesu,“ svěřuje se s pláčem. Dívka je pevně rozhodnuta, že se domů nevrátí. Navrhujeme jí, že Linka bezpečí může kontaktovat některé ze zařízení pro děti a mládež, která poskytují dočasný azyl dětem a dospívajícím. Volající souhlasí. Kontaktujeme osvědčené centrum v místě pobytu dívky. Jsou ochotni dívku ihned přijmout a nabídnout jí sociálně-právní a psychoterapeutickou pomoc. Dívka souhlasí.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Smějou se mi, že jsem tlustá

„Spolužáci se mi posmívají, že jsem tlustá. A smějou se mi i holky.“ Tak začíná rozhovor s Martinou.

Martina je hodně rozhořčená a chvilku trvá, než o svých potížích začne vyprávět s větším klidem. Martina si o sobě nemyslí, že je tlustá, ani nemá dojem, že by jedla víc než ostatní holky.  Zjišťujeme, že dívka měří 155 centimetrů a váží 52 kilo. Ujišťujeme ji, že pravděpodobně nijak tlustá není. Holky se jí prý smějí taky proto, že hraje fotbal. Konzultantka jí chválí a vysvětluje, že za hraní fotbalu se není třeba stydět – málokterá holka ho umí a Martina je naopak výjimečná.

Martina si s námi povídá o fotbalu, škole, o kamarádech a jídle. Nakonec sama navrhuje, že si občas půjde zaběhat a nebude každý den jíst sladkosti. Pokud se jí budou spolužáci znovu posmívat, bude se snažit reagovat klidněji: „Nebudu si jich prostě všímat, protože nemají pravdu.“

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Z okna vyskočil sám

Na Linku bezpečí se dovolal čtrnáctiletý chlapec, který začal vyprávět téměř neuvěřitelný, ale bohužel pravdivý příběh.

Na druhý stupeň nastoupil na novou školu a od té doby pro něho začalo peklo. Nejdřív se mu pár kluků ve třídě „jen“ smálo. Postupně se k nim přidávali další, až z toho nakonec byla celá třída. Po čase už nešlo jen o posmívání – kluci mu začali brát svačiny, pak i peníze, a udělali si z něj otloukánka.

Chlapec na to upozornil třídního učitele, ale ten mu nevěřil. Celá třída tvrdila, že on si při praní začal a učitel uvěřil většině. Pochopení nenašel chlapec ani doma – otec vybouchl, že není žádný chlap, když se nechá. Tak už raději nikomu nic neříkal. Ale před měsícem se stalo něco, co ho donutilo nakonec zavolat na Linku bezpečí. Kluci ze třídy ho zavřeli mezi dvojité okno, pral se s nimi, ale jich bylo víc. Neměl šanci se ubránit.  Nakonec z okna vypadl. Chlapec si na pád nepamatuje, probral se až v nemocnici. Má zlomené obě nohy a je celý potlučený. Mimo další vyšetření, která ho ještě čekají, má jít také na psychiatrii kvůli pokusu o sebevraždu – celá třída tvrdí, že si stoupl na okno a se slovy, že už takhle dál nemůže, skočil. Nikdo neřekl ani ťuk o tom, jak to bylo doopravdy a čemu byl čtyři roky vystaven.

Na Linku bezpečí se hoch obrací z nemocnice. Má strach, že mu opět nikdo neuvěří, ale zároveň má ještě větší strach z toho, že z něj neprávem udělají blázna. Teprve to ho přimělo zavolat na Linku bezpečí. Chlapec byl v průběhu celého rozhovoru velmi rozrušený a často plakal. Po konzultaci získal odvahu svěřit se lékařům v nemocnici, a poté se věci konečně daly do pohybu.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Bojím se domů

Je deštivý podvečer a na Linku bezpečí se obrací čtrnáctiletá Jitka s tím, že je v parku a bojí se jít domů.

Její máma přišla o práci, a tak se kvůli těžké finanční situaci přestěhovaly zpátky k nevlastnímu otci, který je alkoholik. Když se napije, ponižuje obě dvě, nadává jim a vyhrožuje zmlácením, párkrát už ji i uhodil. Matka je z toho nešťastná, ale někdy pije s ním. Teď je máma na dva dny pryč a dívka zůstala sama doma s nevlastním tátou, který už je hodně opilý. Odpoledne ji po návratu ze školy zfackoval za neumyté nádobí, a pak se dobýval do jejího pokoje, kam se zamkla. Jitka má z nevlastního otce hrůzu, ale neví, kam jinam jít a už jí začíná být v parku zima. Vlastní táta rodinu opustil, ve městě skoro nikoho nezná.

Když mluví o tom, co dělat dál, rozpláče se. Z nevlastního otce má strach a nedokáže si představit, že se vrátí k němu domů. Dívce nabízíme, že jí zprostředkujeme spojení se sociální pracovnicí. S ní se nakonec domlouvá, že než se máma vrátí, zůstane v místním krizovém centru. Pak budou situaci společně řešit dál…

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Mohlo být pozdě…

V sobotu okolo jedenácté v noci volá na Linku bezpečí dívka, která se představí jako Jana.

Nejprve říká, že si potřebuje jen povídat, protože ji trápí samota. Z hovoru ale postupně vyplývá, že se rozhodla spáchat sebevraždu a Linku bezpečí si zvolila jako společníka pro poslední okamžiky svého života. Konzultantka se snaží zjistit, jaká je situace teď. Jana už spolykala celé plato prášků… Nemůže mluvit, protože se u ní postupně začínají projevovat první účinky léků. Téměř nereaguje, točí se jí hlava, sedí na chodníku u telefonní budky. Pomocí vhodných otázek se na poslední chvíli podaří zjistit, odkud volá. Ke konci je již velmi obtížné udržet s dívkou jakoukoliv konverzaci, nedokáže se soustředit na otázky, nesrozumitelně artikuluje. Záchranná služba dívku nalezla zhroucenou v telefonní budce.

Díky zpětné vazbě od záchranné služby jsme se dozvěděli, že dívka byla převezena na ARO, kde byla ošetřena, a poté převezena na interní oddělení. Bude hospitalizována na psychiatrickém oddělení, kde se podrobí psychoterapii.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Splněné přání

„Můj nevlastní bratr si vůbec nedá říct“, svěřuje se čtrnáctiletá dívka z Moravy.

Její nevlastní devatenáctiletý bratr ji prý přes rok a půl osahává, přičemž poslední dobou ji obtěžuje stále častěji a ona si už neví rady.

Svěřila se jen své nejlepší kamarádce, ta jí poradila obrátit se na Linku bezpečí. Ptáme se, jestli uvažovala o tom, že by se s problémem svěřila rodičům. Dívka si s mámou ale už dlouho nerozumí, ta na ni stále jen křičí. Táta s nimi nežije, rodiče jsou dva roky rozvedení. Váhá, zda se svěřit jemu, protože otec má již svou rodinu a bratr navíc není jeho. Z následující části hovoru vyplynulo, že rozkol mezi dívkou a její matkou je velmi hluboký a trvá prakticky od rozvodu. Naopak její vztahy s otcem jsou velmi dobré – vídají se alespoň jednou týdně, docela často si telefonují a chodí spolu do kina.

Dívka se dokonce svěřila, že by raději bydlela u otce, ale nemluvila s ním o tom – bojí se, že by to stejně nešlo. Táta je totiž podruhé ženatý a mají miminko. Po delším rozhovoru se volající rozhoduje, že co nejdříve seznámí se svým problémem otce. Ten snad udělá něco pro to, aby ji nevlastní bratr už neobtěžoval.

Dívku jsme rovněž podpořili, aby si s otcem promluvila i o svém tajném přání bydlet u něho. Za několik dnů se nám dívka ozvala znovu.  Vše otci řekla a ten slíbil, že podnikne odpovídající kroky.

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru. Jedná se o ukázkový text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Děkujeme partnerům:

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo vnitra
Nadace O2
ČSOB